Informace

Narodil jsem se 22. dubna 1989 v Čáslavi, v jejímž cca 30 kilometrovém okolí dodnes žiji, přestože se v mojí složce kolonka "Trvalé bydliště" měnila již čtyřikrát. Po absolvování Střední průmyslové školy chemické v Pardubicích, kde jsem zjistil, že vlastně ani nechci být chemikem, jsem se (zcela neoriginálně a navzdory svým touhám věnovat se něčemu jinému než chemii) přihlásil na VŠCHT v Praze, kde studuji dodnes (tahle fráze zní, jakobych byl věčný, neúspěšný student, přestože je situace opačná - zatím). Psaní jsem se začal věnovat během 4. ročníku střední školy, filmu pak během 2. ročníku vysoké školy.

Snad vždycky jsem byl milovník knih, encyklopedií i příběhů. Od chvíle, kdy se mi do rukou dostaly Petiškovy Staré řecké báje a pověsti, mi naprosto učarovaly mýty. A od mýtu k fantasy je to co by kamenem dohodil. Do těchto světů, světů mýtů a fantazií se bez skurpulí odebírám dodnes. Myslím, že tomu tak bude až do konce života.

"Kdo nepublikuje, není," tvrdí se. Ostatně, již v Galgamešovi bylo psáno, že nesmrtelnosti může člověk dojít pouze svými skutky, svým odkazem. Není pak umění ten nejjednodušší způsob? Proto je zcela přirozené přejít ze statusu vášnivý čtenář na pozici pisálka. Každá publikace, kterou se můžu pochlubit je  tedy pak krůčkem k takové demoverzi nesmrtelnosti. A několika se pochlubit skutečně mohu.

Moje povídka Všechna zvířata jsou si rovna, některá jsou si rovnější, vyšla ve stejnojmenném sborníku v roce 2008. Tento příběh neobsahuje žádné prvky fantastiky, naopak je protkán syrovou a krutou pravdou.

Raison d'Etre - povídka o lovci démonů, jehož další úkol je nad jeho síly, vyšla ve sborníku Rytiny II, literární soutěže webu rytiny. Sborník Rytiny III pak bude obsahovat hororovou povídku Klekání, která je paradoxně starší, než Raison d'Etre.

Prozatím poslední publikací pak je esej "Jak vidím svět za sto let" ve stejnojmenné publikaci vydavatelství Luxor.

V několika posledních měsících se pak věnuji i psaní scénářů - zatím mám na svém kontě dva velice krátké zfilmované a dva střední délky, stějně jako filmových recenzí a článků na blog. V nedávné době jsem se stal jedním z redaktorů školního časopisu a dvou webů, mezitím absolvoval literární kurz Mistři písmen, učni slov. Doufám, že jsem v něm nabyl nějakého toho literárního vědomí, které pak v budoucnu zúročím. Dalšími publikacemi, samozřejmě. Vždyť kdo nepublikuje, není.